Čínské divadlo překvapilo diváky především tím, že při vyšších tónech se jim rozvibrovaly vypnuté telefony

Každá postava měla svou typickou a nezaměnitelnou masku, kostým a barvu. Postupně se v tradičním čínském divadle vyvinuly čtyři hlavní typy postav, jejich líčení a kostýmy – šeng, tan, ťing a čchou.

„Šeng“, byla hlavní mužská role a její líčení bylo poměrně střídmé. Byl to jenom jakýsi ústupek potřebě zdůraznit rysy obličeje na scéně. V jejím líčení převládají pastelové barvy, počínaje bílou a konče červenou. Dominantní je růžová. Přitom přechody mezi jednotlivými odstíny jsou plynulé.

V zásadě stejná pravidla líčení platí v tradičním čínském divadle i pro typ postavy „tan“, což je hlavní ženská role.

U masek typu „ťing“, které obvykle představují hřmotné nebo podlé muže byl vzorník líčení velmi bohatý. Make-up herce, spolu s okázalým kostýmem vyjadřuje charakter postavy. Úkolem líčení je změnit tvář herce v „zrcadlo duše“ té postavy, kterou na jevišti předvádí.

Takže barva líčení indikuje charakter postavy. Barva je důležitá i pro samotné obecenstvo, protože mu pomáha zorientovat se v kladných a záporných postavách na jevišti. Barva líčení divákovi napoví, kdo je na scéně špatný a kdo dobrý, koho má divak obdivovat a koho zatracovat.

Pokud zalistujeme ve vzorníku masek postavy „ťing“, tak zjistíme, že například červená až rumělková symbolizuje věrnost a odvahu, ale také moudrého a zkušeného bojovníka. Je to prostě přímý a poctivý charakter.